Sphynx historie

Těžké začátky

Počátky plemene nebyly zdaleka pozitivní a nebylo mnoho lidí, kteří by byli vzniku  tak kontroverzního plemene nakloněni. V roce 1968 Fernand Mery ve své knize  „The Life History and Magic of the Cat” dokonce napsal: „Citlivé na chlad, hubené, neestetické a milovníky koček nepříliš obdivované, tyto holé kočky jsou zajímavé pouze z odborného hlediska. Pro specialisty jsou flirtem. Mutace byla upevněna, ale zdá se, že chov holých koček má stěží velkou budoucnost”. I přes usilovnou práci chovatelů Sphynx porážel předsudky lidí jen velmi pomalu. Ještě poměrně nedávno, v roce 1991, nazývá Roger Tabor Sphynxe „vadné zvíře”, ke kterému „má mnoho lidí hluboký odpor” a „mnohým se hnusí” dále tvrdí, že „bezsrstý Sphynx by byl neschopný se ochránit a tudíž je plně závislý na člověku”. Dnes již víme, že se tito autoři mýlili a Sphynx získává stále větší popularitu.


Kde se vzali?

Bezsrstost je přirozená spontánní genová mutace. Nahá koťata, objevující se  v minulosti ve vrzích normálně osrstěných, domácích nebo čistokrevných koček, vždy lidi zajímala a vždy byla opředena tajemstvím. V minulosti byl tento fenomén sporadicky dokumentován, ale žádný chovný program nebyl zaznamenán dříve než v šedesátých letech dvacátého století. Dnes již asi nezjistíme, jestli se holé kočky prapůvodně objevily na jednom místě  a postupně se rozšiřovaly po světě, či jestli se tato mutace nezávisle na sobě  objevila na různých kontinentech. Mohly být kočky, které jsou objevovány na freskách v Egyptských pyramidách a které vzhledem nápadně připomínají Sphynxe (právě odtud pochází název plemene) opravdu bezsrsté? Chovali je spolu s bezsrstými psy Aztékové, jak ukazují některé indicie? Na tyto otázky odpovědi neznáme, a tak asi navždy zůstane pravý původ Sphynxů tajemstvím. První psané zmínky o kočkách zvláštního vzezření pochází z knihy němce Johanna Rudolpha Renngera „Natural history of mammals of Paraguay”, vydané v roce 1830. Rennger tu píše: „Tyto málo osrstěné kočky jsou potomky domácích koček dovezených z Evropy do Paraguaye v 16. století a změna klimatu postupně ovlivnila změny v srsti”.


Dávné Aztécké plemeno Později se bezsrstým kočkám začalo říkat „Mexické bezsrsté kočky”. Další holá  kočka, tedy portrét kocoura jménem Jesuit, se pod tímto názvem objevil  v knize „Rabbits, cats and cavies”, kterou napsal C. H. Lane. V kapitole o nej- vzácnějších druzích domestikovaných koček pan Lane cituje z dopisu, který napsal panu H. C. Brookovi 3. února 1902 pan F. J. Shinick z Albuquerque:  „Tyto kočky byly získány od Indiánů jen pár mil odsud. Staří Jezuitští otcové  tvrdí, že jsou poslední z Aztécké rasy známé pouze v Novém Mexiku”. Tím měl pan Shinick namysli dvě bezsrsté kočky jménem Nellie a Dick, které jemu a jeho ženě v roce 1902, darovali místní Indiáni kmene Pueblo. Nellie a Dick byli bratr a sestra. Obrázky je ukazují, jako úplně holé s klínově tvarovanými hlavami, velkýma ušima, dlouhými těly a ocasy jako proutek. Podle dochované fotografie se zřejmě jednalo o bikolory. Bylo popisováno, že měli v zimě velmi krátkou srst na zádech a ocasech, která v teplejším počasí vypadala. Jejich oči měly jantarovou barvu a měli dlouhé hmatové vousy. Nikdy nebyli spářeni a Dick doplatil na svou zvědavost a statečnost, když byl zabit Shinickových psem v poměrně mladém věku. Pan Shinick si dále postěžoval, že byla obrovská ztráta přijít o Dicka a že ho nic nenahradí. Chicago Cat Club tehdy ohodnotil Dicka na $1000. „Psal jsem po celé zemi a vyvinul úsilí najít pro Nellie kocoura, ale obávám se, že je toto plemeno zaniklé”, pokračoval. Znění celého dopisu bylo otištěno v roce 1903 v knize Frances Simpsonové „The Book Of The Cat”, kde paní Simpsonová rozvíjí zajímavou teorii. Pokud, jak tvrdí pan Shinick, byli Nellie a Dick posledními potomky Aztécké rasy, je možné, že tak jako bezsrstí psi byli chováni Aztéky a měli historii o mnoho století delší, než jak předpokládáme. Dle jejího názoru dochovaná fotka Nellie a Dicka ukazuje, že moderní fenotyp byl již v roce 1902 dokonalý a je nezbytný další výzkum tohoto plemene. O 36 let později taktéž Ida M. Mellen napsala v knize „Journal of Heridity”, že tyto Mexické bezsrsté kočky nepochybně pochází z málo osrstěných koček z Jižní Ameriky, o kterých psal Rennger a také ona vyjádřila obavy, že je plemeno zaniklé. Přesto se další bezsrsté kočky objevily. V roce 1909 v Indii, 1934 v Maroku, 1936  v Wilmingtonu (Severní Carolina), v roce 1938 profesor genetiky R. Letard oznámil narození dvou bezsrstých koťat Siamské kočce v Paříži. O 12 let později, v roce 1950, se narodil vrh devíti Siamských koťat, z nichž tři byla bezsrstá.  Některé zdroje zmiňují i jiné země. Další a dnes asi nejznámější mutace se narodily v 60. a 70. letech v Ontariu v Kanadě a ve Wadeně v Minesotě. Právě ta, jak se níže dozvíte, se stala zakladateli plemene.  


Novodobá historie Dnešní Severoamerický (někdy také nazývaný Kanadský, ale setkala jsem se  i s názvem Tradiční) Sphynx byl vykřížen z bezsrstých koček pocházejících  ze dvou hlavních zdrojů. Prvním bylo Ontario v Kanadě, kde se 30. ledna 1966 černobílé domácí kočce Elizabeth narodil černý bezsrstý kocourek jménem Prune. Yanina Bawa a její syn Ridyadh Bawa se ujali tohoto kotěte a jeho matky Elizabeth. Svou chovatelskou stanici nazvali po něm „Prune” a jeho oficiálníjméno tedy bylo „Prune of Prune”. Bawowi ho zkřížili zpět s matkou a 16. ledna 1967 se narodilo sedm koťat. Mezi nimi dvě nahé kočky a dva nazí kocourci. Jedna z kočiček zemřela ve věku 9 měsíců po 18 hodin trvajících křečích. Ani pitva provedená v Laboratořích Guelph neprokázala příčinu těchto záchvatů. Dalších  5 kočiček z Bawa/Tenhovových programu trpělo stejnými křečemi v období  mezi 6 týdny a 3 lety věku. Dvě z nich zemřely, pro ostatní se našel lék. Prune’s Kyran měla první záchvat ve věku osmi týdnů, další ve věku 2,5 roku a třetí, lehčí záchvat 24 hodin po porodu v roce 1971 ve věku 3 let. Příčina křečí a záchvatů však nebyla nikdy objasněna. Záchvaty se objevovaly pouze u koček - samic.
Kees a Rita Tenhovovi také začali pracovat s Bawovými. Jméno jejich chovatelské stanice bylo Dutchie’s. Jejich odchov, kočička Dutchie’s Nefertiti of Mewsi-Kal se v roce  1973 stala prvním a jediným Sphynxem s titulem Grand Champion v dnes již zaniklé organizaci Crown Cat Fanciers Association, která jako první Sphynxe v roce 1971 uznala. Později se k Bawovým a Tenhoovým ještě připojila paní Houston E. Smith z chovatelské stanice Bor-Al. Tyto „Moonstone Cats” česky měsíční kameny (jak plemeno nazývali předtím, než se ustálilo jméno Sphynx) se měli stát „základními kameny” dnešních Sphynx.
CFA (zkratka americké asociace sdružující chovatele. Celým jménem The Cat Fancier’s Association) udělila  plemenu Sphynxe status provizorního plemeno v roce 1970. 1. prosince 1970 napsala paní Houston E. Smithová vedení CFA dopis, ve kterém popisovala počátky chovu, objevení se křečí a vyjádřila pochybnost, zda je dobré, aby bylo plemeno uznáno a požádala, aby bylo plemeno přeřazeno ze statutu provizorní do statutu experimentální. Další dopis napsala vedení CFA 25. března 1971. K dopisu byl přiložen i dopis paní Bawové, která zde dokumentovala své zkušenosti s chovem od získání Prune a Elizabeth a dále o objevení se křečí a vyjádřila obavy, co se týká budoucnosti plemene. Obě chovatelky také zapochybovaly, že existuje příliš málo jedinců, typ není ještě ustálený a ani není jasné, kterým směrem se bude typ vyvíjet, než aby byl vypracován pevný standard plemene a to se mohlo zúčastnit výstav a soutěžit o tituly. Dle nich by bylo vhodnější, aby se po určitou dobu Sphynxové pouze vystavovali a nesoutěžili o tituly. Paní Smithová a paní Bawová dále vyjádřily obavu, že ostatní chovatelé pracující s plemenem, neříkají kupujícím pravdu, v podstatě zatajili existenci nějakých zdravotních problémů a vyvíjejí tlak příliš rychle uznat plemeno. CFA vyhověla žádosti chovatelů a přepracovala provizorní status plemene Sphynx. Dnes se považují za zakladatele plemene Bawovi, Smithovi a s nimi spolupracující Marg Elliotte. Jak dokladují psané záznamy a rodokmeny linie Bawových a Tenhovových se nepodílí na dnešních Sphynx, neboť jejich potomci nebyli životaschopní a tato linie zanikla.

 

V průběhu vzniku a upevňování plemene nebyl dostatek nahých koťat spontáně narozených ve vrzích normálně osrstěných koček, která by mohla být použita  v chovných programech Sphynxů. Chovatelé Sphynx se ale nechtěli vzdát a tak začali přikřižovat jiná plemena s genetickou mutací srsti, zejména Devon Rexe

 

Toto přikřižování pomohlo nejen rozšířit genetickou základnu, ale přibylo i mnoho genů nových barev, odznaků a zesvětlení. Postupem času, jak se zvětšovala genetická základna tohoto bezsrstého plemene, bylo přikřižování Devonrexů zakázáno. V současné době CFA povoluje přikřižování DSH (domácích krátkosrstých koček) a ASH (Amerických krátkosrstých koček) zatím do roku 2010. Jestli po uplynutí této doby CFA prodlouží tuhle možnost je otázka. Pravděpodobně o to Chovatelské kluby Sphynx budou znovu žádat. Vývoj plemene tedy stále pokračuje.

 

 

Text :Karolína Leitnerová

Kontakt

Czech Sphynx Club sphynxclub@seznam.cz